Vědecká rada NCMG
Dr. Robert Ivánek
Robert Ivánek obdržel doktorský titul z Molekulární biologie a genetiky v roce 2009 na Karlově Univerzitě v Praze, České republice. Během posledních dvou let svého doktorského studia pracoval jako vedoucí Servisní laboratoře funkční genomiky a bioinformatiky na Ústavu molekuární genetiky AVČR v Praze, České republice. Od roku 2009 do roku 2012 působil jako postdoc na Institutu pro výzkum v biomedicíně Fridricha Mieschera v Basileji, Švýcarsku. V roce 2012 se stal vedoucím Bioinformatické servisní laboratoře na Oddělení Biomedicíny na Univerzitě v Basileji, Švýcarsku. V průběhu své vědecké kariéry se podílel na identifikaci molekulární podstaty řady vzácných lidských onemocnění pomocí nových kombinací genomických nástrojů a bioinformatických přístupů. Dále se zabývá výzkumem vlivu sekvenční variace na vazbu transkripčních faktorů, DNA metylaci a strukturu chromatinu. Jeho tým na Oddělení Biomedicíny poskytuje bioinformatickou expertízu a tréning v analýze genomických velkoobjemových dat v oblasti biomedicíny.
Dr. Jacek Majewski
Doktor Jacek Majewski obdržel bakalářský titul z fyziky a magisterský titul z elektrického inženýrství na Stanfordské Univerzitě v Paolo Altu, USA v roce 1991. Po krátkém dobrodružství v reálném světě se navrátil do akademického prostředí a v roce 1999 obdržel doktorský titul z biologických věd na Wesleyanské Univerzitě v USA. Absolvoval postdoktorandský výcvik u Dr. Jurga Otta na Rockefellerské Univerzitě v New Yorku se zaměřením na statistickou genetiku a metodologie pro identifikaci variant podmiňující lidské genetické choroby. Na počátku éry lidského genomu, jeho kombinovaný základ v oblasti kvantitativního výzkumu, biologie a statistiky, otevřel nové cesty do oblasti analýzy sekvence genomu. V současné době působí jako docent na Oddělení lidské genetiky McGillovy Univezity v Montrealu, Kanadě, jako lékařský vědec v Centru Zdraví McGillovy Univerzity a jako věděc v Shrinerské Nemocnici. Jeho výzkum se zaměřuje na analýzu dat ze sekvenování nové generace, se specifickým využitím ve výzkumu lidských genetických onemocnění a výzkumu rakoviny. Je držitelem několika grantů od hlavních kanadských a amerických grantových agentur a spoluautorem více než 220 vědeckých publikací.
Dr. Vladimír Beneš
Vladimír Beneš, v současnosti vedoucím GeneCore, studoval v Praze, České republice. Na EMBLu u působí od roku 1994, kam přišel jako postdoc do Ansorgeovi skupiny na Oddělení biochemické techniky. Vladimír pracoval na vývoji metodologie podporující celogenomové, vysoce výkonné sekvenování (high-throughput sequencing), převážně v oblasti zpracování vzorků. V roce 2001 byl pověřen vytvořením Genomického servisního pracoviště na EMBLu, technologicky orientované servisní laboratoře na pomoc výzkumníkům s projekty funkční genomiky. Tato pracoviště v současné době využívá převážně masivně paralelní sekvenování, mikročipové technologie a kvantitativní PCR. Mezi Vladimírovy úlohy také patří hodnocení nových technologií pro využití v oblasti funkční genomiky, konkrétně jejich udržitelnosti při zavádění do prostředí servisních laboratoří. Aktivně se věnuje výuce metod využívaných v tomto odvětví.
Dr. Jiří Zavadil
Jiří Zavadil obdržel doktorský titul z Biomedicíny/Molekulární genetiky v roce 1998 na Karlově Univerzitě v Praze, České Republice. Od roku 1998 do roku 2003 působil jako postdoc na Mount Sinai School of Medicine a na Albert Einstein College of Medicine v New Yorku. Mezi lety 2003 a 2012 byl odborným asistentem/docentem patologie, ředitelem NYU Centra genomové technologie a fakultním členem NYU Centra pro vědeckou informatiku a bioinformatiku v Lékařském centru Langone na New York University v New Yorku. V roce 2012 se stal vedoucím skupiny Molekulárních mechanismů a biomarkerů v Mezinárodní agentuře pro výzkum rakoviny (IARC) v Lyonu, Francii, která je součástí WHO, Světové zdravotnické organizace. V průběhu své vědecké kariéry se zabýval studiem různých lidských patologií (zahrnujících rakovinu) pomocí inovativních postupů a metodologií v genomice a bioinformatice. Je autorem a spoluatorem více než 110 vědeckých publikací. Jeho tým na IARC se zabývá dešifrováním molekulárních mechanismů karcinogeneze, se zaměřením na pochopení vlivu environmentálních faktorů na vznik rakoviny a pochopení vlivu karcinogenů na kritické změny genomu, jejichž důsledkem dochází ke vzniku rakovinných buněk.